Média - napsali a natočili o nás ...

27Čvc2015

Výzkumníci z VŠB-TUO naučí veřejnost vyrábět solární kolektory

Zdroj informací:

Odborná skupina Systémy s alternativními zdroji energie Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava (VŠB-TUO) pořádá každoročně se svými partnery praktický seminář nazvaný „Postav si svůj solární kolektor“. Letos se seminář uskuteční 31. 7. 2015 od 14 hodin v rámci EKO happeningu v Českém Těšíně. Zájemci z řad studentů a široké veřejnosti se dozví informace o možnostech využití sluneční energie pro rodinné domy a domácnosti a naučí se vyrobit vlastní solární kolektor. Na praktickém semináři „Postav si svůj solární kolektor“ se mohou zájemci seznámit se strukturou teplovodního slunečního kolektoru a pod vedením zkušených instruktorů si vyrobit a sestavit jeho jednotlivé komponenty a uvést soustavu do provozu. „Slunce je nevyčerpatelný zdroj energie. Především však za dodávku energie ze Slunce není nutno platit. Náklady na takovou energii jsou stanoveny pořizovacími investicemi do technologie, která nám umožní sluneční energii prakticky využívat. Hlavními komponenty takovéhoto řetězce jsou například solární kolektory, v nichž ohříváme teplonosné medium. Toto předává tepelnou energii vodě v akumulačních zásobnících,“ říká Bohumil Horák z Fakulty elektrotechniky a informatiky VŠB-TUO. Součástí semináře „Postav si svůj solární panel“ bude prohlídka Společného výzkumného a monitorovacího centra TRIANON – VŠB-TUO, v rámci kterého bylo vybudováno modelové řešení energeticky nezávislého objektu pro rodinu, obec, město či region. Praktický seminář „Postav si svůj solární kolektor“ je jednou z řady aktivit programu Napájení sluncem, který každoročně pořádá Fakulta elektrotechniky a informatiky VŠB – Technické univerzity Ostrava. Program Napájeni Sluncem je realizován od roku 2001. Jeho význam podtrhují stále se zvyšující počty účastníků z řad středoškolské mládeže. Zájem veřejnosti i médií o alternativní zdroje energií a jejich využívání roste. Program se v průběhu let podařilo rozšířit i do dalších zemí jako např. Bulharsko, Island, Jordánsko nebo Litevsko. V roce 2011 se partneři programu dohodli na rozšíření aktivit programu o exhibice, semináře a přednášky související s problematikou termálních solárních systémů.

14Led2015

Rekord z Přerovska. Muž ve stostupňovém mrazu vydržel osm hodin

Zdroj informací:

TEPLICE NAD BEČVOU - Osm hodin vydržel pobýt ve stostupňovém mrazu cestovatel a dobrodruh Marek Šimíček. Do péřových spacáků umístěných v kryokomoře Lázní Teplice nad Bečvou na Přerovsku ulehl teple oblečený dvě hodiny po poledni. Speciální zařízení, ve kterém lze vytvořit třeskuté mrazy, opustil s poněkud zmrzlým úsměvem po 22:00. Zřejmě si tak na konto připsal rekordní počin. „Na nic si nestěžoval a byl v pohodě,“ řekl Zdeněk Slanina z katedry kybernetiky a biomedicínského inženýrství Vysoké školy báňské v Ostravě, který na pokus dohlížel. Šimíček poté, co opustil komoru, musel chvíli cvičit a lékař mu kromě pobytu v teple naordinoval také zvýšený přísun tekutin, protože jeho tělo bylo při osmihodinovém pobytu v extrémních podmínkách dehydrované. Cestovatel a dobrodruh Marek Šimíček sepokusil o přespání v rekordním mrazu Šimíček se rozhodl otestovat v kryokomoře svoji fyzickou a psychickou odolnost, kterou zocelilo několik pěších výprav v okolí jezera Bajkal. I po dlouhých hodinách strávených ve stostupňovém mrazu si občas postěžoval, že je mu ve spacáku až horko. Před dnešním pokusem totiž zvýšil počet izolačních vrstev, které jeho tělo chrání před mrazem, protože mu při zkoušce bylo chladno od země. V mrazivé komoře teplických lázní proto ulehl na podložce do dvou speciálních spacáků, na kterých byl ještě přehoz. Na sobě měl tričko, svetr a kvalitní péřovou bundu. Hlavu dobrodruha zdobila stará kožešinová čepice a na nohou měl masivní ponožky, které mu upletla matka. Před pokusem Šimíčka důkladně prohlédl lékař a odborníci na jeho tělo umístili čidla, která měřila důležité životní funkce, jako je EKG, tělesná teplota či dýchání. Komunikovat s lidmi mohl Šimíček s obsluhou měřících přístrojů pouze pomocí mobilního telefonu a vysílačky. Experti zároveň hlídali kvalitu ovzduší v komoře, aby bylo dýchatelné. Anesteziolog Lubomír Šmuk, který na nevšední pokus dohlížel, novinářům řekl, že Šimíček byl dobře připravený. „Už několikrát přespával v extrémních podmínkách kdesi na Sibiři, kde jsou teploty okolo 60, 70 či 80 stupňů pod nulou,“ uvedl. Odborníci nyní vyhodnotí, jak se cestovatelovo tělo ve stostupňovém mrazu chovalo a zároveň si díky netradičnímu pokusu ověřili odolnost měřící techniky.

13Led2015

Czech adventurer challenges limit at minus 100 degrees

Zdroj informací:

Prague, Jan 13 (IANS) Covered in sleeping bags, Czech globetrotter and adventurer Marek Simicek successfully stayed for a record eight hours in minus 100 degrees Celsius in a cryo chamber. Simicek, 39, decided to test his physical and mental endurance, hardened by several hiking trips around the Baikal area. He entered the special chamber at 2 p.m. Monday afternoon and left it at 10 p.m. in good health condition, Xinhua news agency reported. Wearing a T-shirt, a pullover sweater, an anorak and a fur cap, he entered the chamber with two special sleeping bags. Before Monday's try, he increased the number of the insulating layers to protect his body from the frost. A doctor examined Simicek thoroughly before the experiment, and experts fixed sensors on his body to monitor his life functions such as the pulse, temperature and breath. The challenge would have been stopped if Simicek's body temperature had dropped by three degrees. Simicek could communicate with people via a mobile phone and a walkie-talkie. Anaesthesiologist Lubomir Smuk, who monitored the unusual experiment, said Simicek was well prepared for it. He said Simicek had several times slept in extreme conditions in Siberia with temperatures at 60-80 degrees below zero.

13Led2015

Czech adventurer challenges limit in minus 100 degrees

Zdroj informací:

PRAGUE, Jan. 12-- Dressed in sleeping bags, Czech globetrotter and adventurer Marek Simicek successfully stayed for record eight hours in minus 100 degrees Celsius in a cryo chamber on Monday night. 39-year-old Simicek decided to test his physical and mental endurance, hardened by several hiking trips around the Baikal area. He entered the special chamber at 14:00 in the afternoon and left it at 22:00 in a good health condition. Wearing a T-shirt, a pullover sweater, a pretty good down anorak and a fur cap, he entered the chamber with two special sleeping bags. Before Monday's try, he increased the number of the insulating layers to protect his body from the frost. A doctor examined Simicek thoroughly before the experiment, and experts fixed sensors on his body to monitor his life functions such as the pulse, temperature and breath. The challenge would be stopped if Simicek's bodily temperature dropped by three degrees. Simicek could communicate with people via a mobile phone and a walkie-talkie. Anaesthesiologist Lubomir Smuk, who monitored the unusual experiment, said that Simicek had been well prepared for it. He said Simicek had several times slept in extreme conditions with temperatures at 60-80 degrees below zero somewhere in Siberia. Experts will evaluate the behaviour of Simicek's body in the extreme conditions.

12Led2015

Cestovatel vydržel v minus 100 stupních rekordních osm hodin

Zdroj informací:

Teplice nad Bečvou (Přerovsko) - Osm hodin vydržel pobýt ve stostupňovém mrazu cestovatel a dobrodruh Marek Šimíček. Do péřových spacáků umístěných v kryokomoře Lázní Teplice nad Bečvou na Přerovsku ulehl teple oblečený dvě hodiny po poledni. Speciální zařízení, ve kterém lze vytvořit třeskuté mrazy, opustil s poněkud zmrzlým úsměvem po 22:00. Zřejmě si tak na konto připsal rekordní počin.
„Na nic si nestěžoval a byl v pohodě," řekl Zdeněk Slanina z katedry kybernetiky a biomedicínského inženýrství Vysoké školy báňské v Ostravě, který na pokus dohlížel. Šimíček poté, co opustil komoru, musel chvíli cvičit a lékař mu kromě pobytu v teple naordinoval také zvýšený přísun tekutin, protože jeho tělo bylo při osmihodinovém pobytu v extrémních podmínkách dehydrované.
Šimíček se rozhodl otestovat v kryokomoře svoji fyzickou a psychickou odolnost, kterou zocelilo několik pěších výprav v okolí jezera Bajkal. I po dlouhých hodinách strávených ve stostupňovém mrazu si občas postěžoval, že je mu ve spacáku až horko. Před dnešním pokusem totiž zvýšil počet izolačních vrstev, které jeho tělo chrání před mrazem, protože mu při zkoušce bylo chladno od země.
V mrazivé komoře teplických lázní dnes proto ulehl na podložce do dvou speciálních spacáků, na kterých byl ještě přehoz. Na sobě měl tričko, svetr a kvalitní péřovou bundu. Hlavu dobrodruha zdobila stará kožešinová čepice a na nohou měl masivní ponožky, které mu upletla matka.
Před pokusem Šimíčka důkladně prohlédl lékař a odborníci na jeho tělo umístili čidla, která měřila důležité životní funkce, jako je EKG, tělesná teplota či dýchání. Komunikovat s lidmi mohl Šimíček s obsluhou měřících přístrojů pouze pomocí mobilního telefonu a vysílačky. Experti zároveň hlídali kvalitu ovzduší v komoře, aby bylo dýchatelné.
Anesteziolog Lubomír Šmuk, který na nevšední pokus dohlížel, novinářům řekl, že Šimíček byl dobře připravený. „Už několikrát přespával v extrémních podmínkách kdesi na Sibiři, kde jsou teploty okolo 60, 70 či 80 stupňů pod nulou," uvedl. Odborníci nyní vyhodnotí, jak se cestovatelovo tělo ve stostupňovém mrazu chovalo a zároveň si díky netradičnímu pokusu ověřili odolnost měřící techniky.

12Led2015

Osm hodin v -100°C. V Teplicích probíhá pokus o polární rekord

Zdroj informací:

Teplice nad Bečvou – Cestovatel Marek Šimíček je na mrazivé teploty zvyklý. Na Sibiři spal už v minus 28 stupních Celsia. Nyní chce tento rekord pokořit. A hned několikanásobně. Do těžko představitelného mrazu minus 100 stupňů Celsia včera vstoupil v Teplicích nad Bečvou na Přerovsku. Ve speciální kryokomoře chtěl v teplém oblečení a péřových spacácích strávit osm hodin. Ideálně ve spánku, jako lední medvěd. Tři hodiny před začátkem pokusu vypadá svěží, odpočatý a usmívá se.
„Jsem plachý člověk, nejsem zvyklý na tolik lidí kolem sebe," odpovídá Marek Šimíček na otázku, zda je nervózní.
„Spal jsem dnes sedm hodin, v poláriu se chci vyspat ještě dalších osm," oznamuje muž, který se zamiloval do Sibiře a především do jezera Bajkal. To čtyřikrát přešel a zčásti přebruslil v zimě a jednou ho zdolal na nafukovacím kajaku.

Dal si steak, k pití nic

Další hodinu a půl dál trpělivě odpovídá novinářům na zvídavé dotazy. Když je čas oběda, dá si s chutí kuřecí steak s bramborami. K pití si neobjedná nic.
„Mám samozřejmě náhradní plán, jak to vyřešit, kdyby se mi chtělo na záchod, ale rád bych tomu předešel," vysvětluje, proč omezuje tekutiny.
Po návratu z oběda se čeká už jen na doktora. Pauzu vyplní Zdeněk Slanina z Katedry kybernetiky a biomedicínského lékařství Vysoké školy Bánské v Ostravě.
„Co nás bude nejvíc zajímat a co budeme měřit, budou bioúdaje. Celých osm hodin míníme sledovat EKG, hodnotu oxidu uhličitého ve spacáku a okolí, aby se neudusil. Také ho připojíme na pulsní oxymetr, což je přístroj na měření pulsu," popisuje, jakým způsobem bude experiment probíhat.
Anesteziolog Lubomír Šmuk, který na experiment dohlíží, se na scéně objevuje něco po jedné hodině. „Jak se cítíte?" ptá se pacienta. „Dobře," zní odpověď.
„Změříme vám tedy teplotu, tlak a podívám se vám do krku," popisuje pacientovi další postup. „Pokud bude vše v pořádku, můžeme se do toho pustit," dodává.
Napětí by se dalo krájet, když doktor provádí vyšetření a oznamuje teplotu – 36,6 °C a téměř ideální tlak 145 na 89.
„Domnívám se, že by byl nižší, kdyby zde nebylo tolik lidí," konstatuje doktor. „To rozhodně ano, méně je pro mě lépe," přitakává cestovatel.
Když tedy Šimíček dostane zelenou, začnou na něj sestry a pomocníci připojovat přístroje na snímání tělesných funkcí.
„Jejda, tady se mi jedna odpojila," zhrozí se Marek Šimíček. Zaloví v kalhotách a sám si ji připojí zpět. Nejdřív termotriko, poté svetr, který vypadá jako po dědečkovi, šusťákové kalhoty, na to červenou kombinézu jako vystřiženou z filmu Sněženky a machři, která je podle slov Marka Šimíčka ta nejlepší.

Pletené ponožky budí zájem

To všechno si musí navléci jako první vrstvu. Dále termoponožky a na ně krásné modré pletené ponožky. Ty vzbudí zájem. „Nic není lepší než ponožky, co mi pletla máma," směje se a dodává, že v nich procestoval celý Bajkal. Nesmí chybět ani modrá péřová bunda. Na hlavu kuklu a pro tohoto odvážlivce velmi typická čepice zvaná hučka.
A nyní honem připravit lůžko. Na zemi v komoře je již připravena karimatka a na ní deka. Spolu se svým dvacetiletým kamarádem, spolucestovatelem a pomocníkem Jakubem Marákem vtrhnou do komory, rychle sklepou z deky námrazu, která se po zapojení komory vytvořila, a pak už hrají o čas. Deka nesmí znovu namrznout.
Stručné a výstižné pokyny. To vše oběma stačí. Pak už je jen třeba nasoukat se do spacáků, řádně se zasukovat. Stačí tři poskoky a Šimíček je uvnitř. Opatrně seskáče deset schodů do polária, kde se uloží. Jakub Marák mu mezitím přinese čidlo a přístroj na teplotu. Ke komunikaci by mu měla sloužit vysílačka zavěšená na krku. Naposledy pomocník sestoupí s druhým péřovým spacákem, kterým dobrodružného cestovatele přikryje.
„Vevnitř je dobře, klidně bych tam s ním zůstal," rozesměje se Jakub Marák při otázce, jak je dole.
Pokus odstartoval. Je 14 hodin, vysílačka zatím funguje. Funkce jsou v normálu, Marek Šimíček jde spát.

12Led2015

Cestovatel chce ve stostupňovém mrazu vydržet osm hodin

Zdroj informací:

Teplice nad Bečvou (Přerovsko) - Osm hodin chce strávit ve stostupňovém mrazu cestoval a dobrodruh Marek Šimíček, který dnes odpoledne v Lázních Teplice nad Bečvou na Přerovsku teple oblečený ulehl do péřových spacáků umístěných ve speciální kryokomoře. Pokud osm hodin v třeskutém mrazu opravdu přečká, tak to bude zřejmě rekordní počin.
Šimíček se rozhodl otestovat v kryokomoře svoji fyzickou a psychickou odolnost, kterou zocelilo několik pěších výprav v okolí jezera Bajkal. "Už jsme v podobné komoře ležel při minus 93 stupních Celsia půl hodiny na zkoušku. Bylo to dobré a bylo mi horko. A to jsem na sobě neměl ani třetinu věcí, které mám teď. Zatím ale netuším, co bude za čtyři hodiny," řekl novinářům Šimíček v krátce předtím, než ve 14:00 prosklenými dvířky vstoupil do komory naplněné mrazivým oparem.
Před dnešním pokusem Šimíček zvýšil počet izolačních vrstev, které jeho tělo chrání před mrazem, protože mu při zkoušce bylo chladno od země. V mrazivé komoře proto ulehl na podložce do dvou speciálních spacáků, na kterých byl ještě přehoz. "Na sobě mám tričko, svetr a dost dobrou péřovou bundu. Ve spacáku není dobré být nějak moc dobře oblečený. Než zalehnu, tak mi bude určitě velké horko," podotkl Šimíček, jehož hlavu zdobila stará kožešinová čepice.
Před pokusem Šimíčka důkladně prohlédl lékař a odborníci na jeho tělo umístili čidla, která měří důležité životní funkce, jako je EKG, tělesná teplota či dýchání. Komunikovat s lidmi může Šimíček s obsluhou měřících přístrojů pomocí mobilního telefonu a vysílačky. "Vědci budou hlídat kvalitu atmosféry, abych měl co dýchat. Říkali mi s úsměvem, že když zmrznu, tak to vadit nebude. Nesmím se ale otrávit nebo udusit," dodal. Pokud například klesne Šimíčkovi tělesná teplota o tři stupně, tak bude pokus ukončen.
Zda a jak dlouho bude v kryokomoře spát, cestovatel zatím netuší. "Jestli tam budu ležet osm hodin, tak určitě usnu. Na jak dlouho, to je druhá věc," uvedl Šimíček, který před vstupem do komory moc nepil, aby pokus nezhatilo nutkání opustit spacák a jít si ulevit na toaletu.
Experty zajímá, jak se cestovatelovo tělo bude v extrémních podmínkách chovat. "Biomedicínské signály, které naměříme, by mohly být velmi zajímavé. Pro nás pokus bude zajímavý už jenom z toho důvodu, že teplota v komoře je strašně nízká a veškerá technika při těchto teplotách končí. Doufáme, že nám vše pojede. To bude hlavní vědecký přínos, že vůbec něco naměříme," řekl Zdeněk Slanina z katedry kybernetiky a biomedicínského inženýrství Vysoké školy báňské v Ostravě.
Anesteziolog Lubomír Šmuk, který na nevšední pokus dohlíží, novinářům řekl, že Šimíček by osm hodin v komoře měl zvládnout. "Jsem o tom stoprocentně přesvědčený, protože je výborně připravený. Už několikrát přespával v extrémních podmínkách kdesi na Sibiři, kde jsou teploty okolo 60, 70 či 80 stupňů pod nulou," míní. Lékař ale netuší, zda se Šimíčkovi podaří v hlubokém mrazu usnout, nebo zda plánovaných osm hodin probdí.

12Led2015

Dobrodruh strávil osm hodin v kryokomoře, z mrazu byl jen dehydratovaný

Zdroj informací:

Dobrodruh Marek Šimíček, který už několikrát vlastními silami pěšky i na bruslích zdolal jezero Bajkal, se v pondělí odpoledne postavil před další výzvu. Ve dvě hodiny odpoledne se nechal v Teplicích nad Bečvou oblečený zavřít do kryokomory, v níž je minus 110 stupňů Celsia. Vydržel v ní přesně osm hodin, čímž si zřejmě připsal rekord.
Něco podobného zkusil jako první v zemi. Jeho životní funkce při pobytu v mrazu monitorovali také vědci z Technické univerzity Vysoké školy báňské Ostrava. „Na nic si nestěžoval a byl v pohodě,“ řekl ČTK Zdeněk Slanina, který na pokus dohlížel. Šimíček poté, co opustil komoru, musel chvíli cvičit a lékař mu kromě pobytu v teple naordinoval také zvýšený přísun tekutin, protože jeho tělo bylo při osmihodinovém pobytu v extrémních podmínkách dehydrované. „Chtěl jsem to zkusit celých patnáct let, ale nebyla k tomu příležitost,“ řekl před pokusem Šimíček k nápadu nechat se zavřít na několik hodin do kryokomory, v níž jinak lidé tráví maximálně několik minut. I po dlouhých hodinách strávených ve stostupňovém mrazu si občas postěžoval, že je mu ve spacáku až horko. Na pobyt v extrémním mrazu se totiž důkladně vybavil, zabalil se do několika vrstev i spacáků. Některé části výstroje však na nejnovější vybavení nevypadaly. Na nohou měl například staré oteplovací kalhoty. „Na nohy mi bývá zima málokdy. Důležité je, aby bylo v teple tělo a tam mám kvalitní péřovou bundu,“ komentoval to dobrodruh. Podobně vysvětlil i staré tlusté vlněné ponožky, které si oblékal. „To je známá věc, že nejvíce zahřejí ponožky upletené od maminky.“ Šimíčka po celou dobu jeho pokusu sledovali odborníci z Technické univerzity Vysoké školy báňské Ostrava. Kromě okolní teploty a té uvnitř Šimíčkova spacáku měřili například množství kyslíku v komoře i okysličení krve. „Šlo o to dokázat, že připravený člověk dokáže přežít prakticky cokoliv. Takové teploty, jako jsou v poláriu, nikde na světě nejsou. Nejmenší jsou snad kolem minus osmdesáti stupňů a tady je zhruba o dalších 40 méně,“ uvedl anesteziolog Lubomír Šmuk, který celý pokus bedlivě hlídal.

05Srp2014

Malí technici táboří s roboty a elektromobily

Zdroj informací:

„Ty brďo," říká dětský hlas, když vcházím do jedné z budov Vysoké školy báňské Technické univerzity Ostrava. O pár kroků dál pochopím to nadšení. Za rohem sedí skupinka osmi chlapců, která se zaujetím sleduje robota projíždějícího bludištěm. „Tak a teď mu ten labyrint nějak přeskládejte," vyzývá děti autor modelu Tomáš Dočekal a chlapci bez váhání přemisťují stěny bludiště. „Jsou z toho nadšení. Všechno se to tu hýbe, bliká a mohou si na to sáhnout," pokračuje mladý autor a mistr Evropy v průjezdu robota bludištěm.

„Je to super, ale více se mi líbilo to auto," říká sedmiletý Tomáš a posílá mě k dalšímu ze čtyř stanovišť, které připravili pořadatelé Tech kempu pro třiatřicet dětí ve věku od šesti do patnácti let. Vydám se tedy hledat další skupinu, která se má vozit v elektromobilu Kaipan. Nejprve však narážím na kluky a holky, kteří ostražitě sledují pohybující se žaluzie. „Všechno se to ovládá pomocí mobilu," vysvětluje mi jeden z pořadatelů pětidenního příměstského tábora. Děti si mezitím předávají telefon a se zaujetím hýbou se žaluziemi.

Zajímavosti

Devítiletý Rio se ale zvedá a míří k solárním modelům. „Jak funguje ta breberka?" ptá se její konstruktérky, která mu ihned začne vysvětlovat příčiny pohybu malého modelu hmyzu.

V místnosti opodál zase třetí skupina pozoruje trojrozměrný tisk. „Spoustě z věcí, které jim dnes ukazujeme, nerozumí, ale zaujali jsme je a jsou z toho nadšení. To se nám u studentů většinou nestává," říká Bohumil Horák, vedoucí skupiny SAZE, která pro děti zorganizovala čtvrteční odbornou část programu.

Nakonec se konečně dostávám k poslední skupině a k všemi dětmi vychválenému autu. Jen jedno tu ale není. Malí technici se projíždějí hned ve dvou a ti, na které nezbylo místo, mezitím zkouší jízdu na segwai.

V jedenáct hodin dopoledne odborná část programu končí. Budovou se ale ještě půl hodiny poté ozývá: „Páni!", „Můžu to zkusit?", „Ještě!"

MARKÉTA JARMAROVÁ

22Čvc2014

Rozvoj elektromobilů v Česku

Zdroj informací:

Francouzi si prosazují svůj standard koncovek, Němci také. Rozhodnout musí EU. Citroën C-Zero, který je určen pro testovací jízdy, vozí na své zádi nápis: Dobiju se do 15 minut. V době, kdy automobil testovala redakce Aktuálně.cz, jsme pravdivost údaje nemohli vyzkoušet. Veřejná dobíjecí stanice, která rychlé dobíjení umožňuje, v Praze ani jinde v Česku neexistovala. Nyní se situace změnila. V areálu Pražské energetiky v pražských Vršovicích tento dodavatel energie ve spolupráci s firmou ABB postavil rychlodobíjecí stanici. V ní je skutečně možné dobít elektromobil na desítky dalších kilometrů ve zmiňovaném čase. A to, jak je letos u slavnostně odhalovaných nových dobíjecích stanic zvykem, zadarmo. Vypadá to celé velice lákavě, až se skoro člověku chce zajít do autosalonu Citroën a objednat si tento zatím jediný veřejně prodávaný elektromobil i za cenu 739 900 Kč (bez DPH). Pomineme-li, že bychom se ho už letos pravděpodobně nedočkali, protože kapacita deseti kusů určených letos pro tuzemský trh je již vyčerpaná, dostaneme se k druhému klíčovému problému. Pokud přijedeme k nějakému rychlodobíjecímu stojanu, nikdy si nebudeme moci být jisti, zda se k němu dokážeme připojit. Francouzi prosazují něco jiného než Němci V případě PRE a Citroënu C-Zero bychom se nabili, taktéž budeme úspěšní u chystané rychlodobíjecí stanice v areálu ČEZ. Ten ve své testovací flotile elektromobilů totiž využívá flotilu Peugeotu iON, což je sourozenec Citroënu. Ze stanice s kabelovým připojením standardu CHAdeMO ještě budou moci čerpat elektřinu vozy Subaru Stella a Nissan Leaf. Už ne ale i u nás jezdící elektromobily Smart. Při pohledu zepředu vypadá auto poměrně mohutněJenže je velmi úzké, což naopak může být výhoda při hledání parkovacího místaDesign je stejný jako u Mitsubishi MiEV a Peugeotu iONPalubní deska je úhledná a vyvedená ve dvou barvách Autor: Radek Pecák "Problém je v tom, že není určen standard pro zásuvku a zástrčku pro rychlé dobíjení elektromobilů," vysvětluje Jan Pauček, vedoucí sekce Rozvoj prodeje Pražské energetiky. Němečtí výrobci podle něho prosazují Mennekes, zatímco Francouzi jsou zastánci standardu CHAdeMO. Věc je ale ovšem ještě zamotanější, a to dokonce v případě vlastních dobíjecích stanic Pražské energetiky. Ta například v garážích Slovan u pražské magistrály poblíž Václavského náměstí nedávno instalovala stojan, který umožní dobíjet elektromobil jak pomocí klasického střídavého proudu 230V, tak i z vedení 400V. Toto nabíjení sice není tak rychlé jako v případě rychlonabíjecí stanice ABB Hermes 1.0 o výkonu 50 kW z areálu Pražské energetiky ve Vršovicích, ale není zase o tolik pomalejší. 15 minut platí, ale jde jen o 55 procent kapacity Když už jsme u oněch časů: 15 minut u rychlodobíjení skutečně platí, avšak pouze tehdy, pokud máte vůz nabitý ještě na 25 procent kapacity baterií a postačí vám odjet s jejich 80procentním naplněním. Pokud byste chtěli doplnit baterie o zbývajících dvacet procent, budete tu muset strávit dalších padesát minut, pokud byste nabíjeli z nulové kapacity na 80 procent, bude to trvat necelou půlhodinu. Ke stojanu v garážích Slovan ovšem není v současné době jak se připojit. U stojanu kabel není a ve vozidle ho také nenajdete. Tam Citroën majitelům C-Zera dodává pouze kabel pro pomalé dobíjení z klasické zásuvky. "Musíme to ještě vyřešit," přiznává Pauček. Citroën totiž kabel neprodává ani jako příslušenství. A kdyby si ho majitel elektromobilu sehnal sám, mohl by se dostat do problémů. "V okamžiku připojení by totiž ztratil nárok na záruku celého vozidla," vysvětluje Pauček. A co běžná zástrčka z cirkulárky? Lépe to má vyřešeno Vysoká škola báňská v Ostravě a výrobce sportovních aut Kaipan společně s výrobcem dobíjecí stanice ZTC Energy. Ty u dobíjecí stanice na 400 V instalované v areálu vysoké školy v Ostravě a také na dálnici D1 mají zásuvku s průmyslovými pětikolíkovými zásuvkami pro proudy 16 A a 32 A. Počítají i s redukcemi na ostatní typy zástrček. Testovací kaipany si tento kabel vozí s sebou. Situace s rozvojem elektromobility v Praze je složitá i z dalších důvodů. Hlavní město Praha zatím nemá žádný plán pro budování dobíjecích stanic na svém území. Podle informovaných zdrojů to zatím vypadá tak, že jednotliví distributoři elektrické energie se domlouvají přímo s městskými částmi, případně majiteli pozemků a budov. Pak ještě o svém záměru informují konkurenční firmy, aby se nestalo, že hned vedle sebe vzniknou dvě dobíjecí stanice. Magistrát zatím nerozhodl ani o tom, zda skutečně povolí elektromobilům parkovat v modrých zónách a zda jim umožní vjezd do pruhů pro autobusy a taxíky. autor: Radek Pecák

24Led2014

Soutěž Napájeni Sluncem 2014

Zdroj informací:

Tým Systémů Alternativních Zdrojů Energií Katedry kybernetiky a biomedicínského inženýrství, Fakulty elektrotechniky a informatiky Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava pořádá ve čtvrtek dne 23. ledna 2014 od 9.00 hodin další ročník soutěže Napájeni Sluncem. Letošní již XIV. ročník celorepublikové soutěže, která je zaměřena především na středoškolskou mládež technicky orientovaných studijních oborů a gymnázií je zaměřen do oblastí obnovitelných a alternativních zdrojů energií. Současně s tradiční soutěžní kategorií o nejrychlejší robot napájený solárními fotovoltaickými články je organizována i soutěžní kategorie o robot s nejnižší spotřebou energie (vodíkové technologie a vodíkové palivové články) a soutěž mobilních robotů sledujících vodicí čáru. V roce 2013/2014 jsme středním školám nabídli a realizovali: Přednášky směřované do oblasti fyzikálních principů a aplikací fotovoltaických solárních článků a panelů, vodíkových technologií a palivových článků, aplikací elektropohonů a jejich napájení a řízení ve spojitosti s přímým napájením ze solárních panelů a palivových článků. Praktické jednodenní semináře spojující teoretickou přípravu a praktickou část stavby. Školou vyslaný student během jednoho dne absolvoval jak úvodní teoretickou část, tak vlastní stavbu robota. Na konci dne si domů odvážel funkční laboratorní prototyp. Exkurze v laboratořích (Laboratoř palivových článků – projekt HydrogenIX, KAIPAN VoltAge, Laboratoř fotovoltaických solárních systémů a další). Do soutěže se přihlásily soutěžní týmy z více než 100 středních škol z celé republiky. Soutěžit budou i studenti ze Slovenské republiky a Polska. V rámci exhibice budou studentům představeny další aktivity týmu zaměřené na motivaci studentů k dalšímu studiu jak např. „Micromouse“ a „Postav si svůj CNC stroj“.

28Lis2013

Kaipani jezdí už nejen na benzín

Zdroj informací:

SMRŽOVKA - Nevzhledná továrna na okraji Smržovky se již před lety stala útočištěm party nadšenců, kteří zde vyrábějí krásné roadstery. Kromě těchto sporťáků, které lze zakoupit i jako stavebnici, se partička kolem Michala Hradského vrhla na alternativní pohonné technologie.

Ze snu postavit si vlastní auto, se kterým Michal Hradský narážel na úřednické bariéry, se zrodila malovýroba sportovních aut, za nimiž se ohlédne snad každý. Ale Hradský a parta jeho kamarádů chtějí zkoušet zase něco neobvyklého, posunout se někam dál, tak navázali spolupráci Vysokou školou báňskou a ze svých roadsterů dělají elektromobily.

Jak se zrodila spolupráce vás a Vysoké školy báňské?

Oni si od nás nejdříve koupili pár stavebnic aut, tedy ty klasické Kaipany, a použili je do výuky a dalších svých projektů. Pak nás škola oslovila s tím, jestli bychom nechtěli zkusit tam dávat jiný pohon. Takže jsme na tom začali pracovat. Za čtyři roky jsme postavili několik aut, bylo jich tak minimálně deset hotových, a zase se je rozebrali zpátky, předělali a postavili opět trochu jinak.

Jaké typy děláte?

Hlavní jsou ty benzínové, pak jsme se pustili do tohoto projektu, který dotovalo ministerstvo průmyslu, to spolupracuje s Vysokou školou báňskou a firmou Isotra, k tomu jsme se přidružili. Jde o výzkum a vývoj nějaké alternativní pohonné jednotky. Takže jsme udělali elektromotory, následně elektromobil, který měl vzadu jednoduše řečeno spalovací motor s alternátorem, tedy vlastně takovou elektrocentrálu, která pomáhá dobíjet baterky, takže to zvyšuje dojezd. Následně jsme udělali ještě variantu s vodíkovým pohonem. To znamená, že je to pořád to auto s elektrickým pohonem, ale vzadu místo baterek máme lahve s vodíkem a palivový článek na vodík, který přímo z toho vodíku vyrábí elektrický proud a ten zase buď dobíjí baterky, nebo pohání přímo auto.

Jaké s těmito pohony máte zkušenosti?

Dá se říct, že zkušenosti pořád ještě sbíráme. Je toho samozřejmě již dost. Jsou to nejen měření, ale i osobní pocity, pocity okolí, které to sleduje. Na jednu stranu elektrická auta určitě mají nějakou budoucnost, protože mají spoustu výhod, na druhou stranu speciálně v Česku ještě není tak dobrá infrastruktura, aby to utáhlo miliony aut. To se ale pravděpodobně časem bude měnit. I Německo prohlásilo, že chce mít do roku 2020 milion elektromobilů, a tak na tom začali hodně pracovat. Ten vývoj jde pořád dopředu. To, co jsme si před pár lety dokázali stěží představit, tak dnes již existuje. Taková Tesla model S má dojezd 500 kilometrů. A je to velké těžké auto, které bez problémů uveze pět lidí. Jezdí to 200 v hodině, je to opravdu dobře udělané auto. Amerika si řekla, že udělá auto úplně od začátku, měli na to vědomosti, měli na to peníze. Napřed udělali dvousedadlového roadstera, baterky tam byly z notebooku, takové malé kulaté válečky, všichni se tomu smáli, a když před půl rokem přijeli s tou novou Teslou, tak na to německé automobilky nevěřícně koukaly. Nyní vidí, že Amerika je před nimi o tři až pět let.

To udělali pěkný skok.

Když si to vezmeme, tak VW představuje s velkou slávou nyní nějaké elektrické autíčko, BMW představil také něco, ale to jsou auta, která ujedou 100, maximálně 150 kilometrů a je to taková nákupní taška. A stojí to hodně peněz. Nemá to efekt. Kdežto Tesla je v podstatě luxusní limuzína a například v září byla Tesla nejprodávanější vůz v Norsku na trhu. Až za ní byl nějaký klasický Golf. Za měsíc tam prodali přes 600 elektromobilů, v Norsku, kde by se řeklo, že tam baterky trpí zimou. Tesla teď nestačí vyrábět. Vypadá to, že tam vývoj šel pěkně dopředu a budeme to těžko dohánět.

Vy pohon vyvíjíte podle něčeho nebo někoho?

My jsme šli vlastním vývojem, udělali jsme si vlastní řídící jednotky a další věci, pracovali jsme na tom opravdu hodně, výsledky máme slušný, nicméně nemáme ty velké investice, které by to možná chtělo. Když to vezmu podle parametrů, tak naše auto ujede 240 kilometrů, to máme vypočítané, zatím jsme s tím nejvíc najeli 196 kilometrů na jeden zátah. Nebylo to nadoraz, ještě tam nějaká rezerva byla, ale nechtěli jsme to vyšťavit, aby nás to nechalo někde v poli.

Jak to je vůbec s baterkami, kolik je v autě článků?

Máme tam 100 ampérových článků na 3,2 V. Každá baterka má svůj vlastní hlídač, destičku, která kontroluje, zda je vybitá či nabitá. Při nabíjení se nabíjejí všechny najednou. V momentě, kdy je článek nabitý, tak řídící systém ho překlene a už se dál nenabíjí.

Jak se to nabíjí?

Na boku je zásuvka na 380 V, na 220 by to šlo udělat také. Zásuvka je klasická, aby se to nechalo nabíjet všude. Máme ale i nabíjecí stanice, ty jsou schopné vám napočítat, kolik jste si vzali proudu. Prostě to může viset někde na baráku, přijedete anonymně, vložíte kartu a někde v centrále vám to napočítá, kolik jste odebrali. To je systém veřejných stanic, jinak doma stačí, když to řeknu jednoduše, vyndat kabel od cirkulárky. Když jsou dostatečně silné pojistky, tak se to dá nabít za dvě hodiny, to je při nějakých 40 ampérech.

Každé kolo má svůj motor?

Také o tom jsme uvažovali, ale od toho jsme odstoupili, takže poháněná jsou pouze přední kola. Tam má vlastně každé kolo svůj motor, ale ten není v kole, ale je normálně umístěný a jde to přes převodník a poloosy. Motory jsou vodou chlazené a jsou dělané tak, aby se dohodly, takže mají v sobě elektronický diferenciál – to je to řízení motorů. Motory jsou kupované nebo vyvíjené?

Ty jsme vyvíjeli s Vysokou školou báňskou a hlavně na tom s námi dělala firma Isotra.

Kolik váží vaše vozítko?

Toto má asi 1,1 tuny, benzínová klasika má 650 kilogramů. Tady váží 400 kilo jen baterky. Motory jsou také docela těžké. Je to auto tiché, nebo jste tomu udělali nějaký umělý zvuk?

Je to úplně tiché, v podstatě to opravdu není vůbec slyšet. Jednou jsme tam přidělali zvuk, takový ten z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, jak je tam to závodní auto a má zapojené trubky. Jinak jediné, co je slyšet, je šustot kol. Takže když s tím jezdíme testovací jízdy, tak je to tak, že dojedeme cyklistu a voláme: Pozor, auto, jedu!

Co chystáte dál?

Auto je dodělané schválené, má to technik, značky, všechno, co je potřeba. Ještě to ale budeme nějakou dobu testovat, zkoumat, kterým směrem to nahrnout. Nejde to zatím pustit jen tak bezmyšlenkovitě ven. Ovládání ještě není úplně dořešené, musíte udělat pět kroků, než se to nastartuje, na což lidé nejsou zvyklí.

Co si myslíte o názorech, že olejářské firmy brzdí vývoj alternativních pohonů?

Pokud někdo má prachy z toho, že prodává miliony barelů ropy, benzínu, nafty, a když mu řeknete, že jeho kšeft skončí, tak se mu to asi líbit nebude. Nicméně ono to s nástupem alternativních pohonů tak rychlé nebude, ale ta ropa také někdy dojde.

11Říj2013

SAZE představila elektromobil Kaipan s prototypem nabíječky

Zdroj informací:

Systémy Alternativních Zdrojů Energií neboli zkráceně SAZE je malý výzkumný a projektový tým Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava (VŠB-TUO), který se prezentuje na nejvýznamnějším středoevropském průmyslovém veletrhu v pavilonu Z.
Problematikou měření a řízení alternativních zdrojů energií - solární, vodní, větrné, přílivové, geotermální, energie z biomasy - se zabývá SAZE pod vedením Bohumila Horáka, docenta FEI (Fakulty elektrotechniky a informatiky VŠB-TUO) od roku 2000. "Vedle pedagogické činnosti vyvíjíme také spoustu aktivit směřovaných k informování veřejnosti o alternativních a obnovitelných zdrojích energií a jejich využívání. Cíleně se však věnujeme zejména podpoře středních škol a motivaci mládeže k dalšímu studiu," informoval Horák.
Konkrétně to znamená výzkumnou a vývojovou práci týmu v oblasti solárních fotovoltaických systémů, geotermálních systémů, vodíkových technologií, anebo systémů akumulace tepelné a elektrické energie. "Za významné podpory našich komerčních partnerů a projektů z veřejných finančních zdrojů se v posledníh letech zabýváme také rozvíjením konceptu elektromobility - tedy pohonných jednotek elektromobilů i jejich infrastrukturou," řekl Horák.
Pro brněnský MSV na "báňské" díky podpoře ze strany společností Automa a ASEP připravili stánek SAZE včetně elektromobilu Kaipan VoltAge s prototypem nabíjecí stanice NS-A. "Až do pátku 11. října tady rovněž informujeme o našem programu Zlepši si techniku se související tematikou měničů, akumulace energie, nanobrzdových materiálů a nanolaků se specifickými vlastnostmi," poznamenala mluvčí VŠB-TUO Táňa Kantorková.
Ostravská "báňská" též promítá studentský film o této Alma Mater a návštěvníky láká na řadu soutěží a akcí, které chystá na následující období - například Den robotů, Postav si svůj CNC stroj či Napájení sluncem. VŠB-TUO do nich totiž umožňuje zapojení veřejnosti.

10Říj2013

SAZE představila elektromobil Kaipan s prototypem nabíječky

Zdroj informací:

Systémy Alternativních Zdrojů Energií neboli zkráceně SAZE je malý výzkumný a projektový tým Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava (VŠB-TUO), který se prezentuje na nejvýznamnějším středoevropském průmyslovém veletrhu v pavilonu Z.
Problematikou měření a řízení alternativních zdrojů energií - solární, vodní, větrné, přílivové, geotermální, energie z biomasy - se zabývá SAZE pod vedením Bohumila Horáka, docenta FEI (Fakulty elektrotechniky a informatiky VŠB-TUO) od roku 2000. "Vedle pedagogické činnosti vyvíjíme také spoustu aktivit směřovaných k informování veřejnosti o alternativních a obnovitelných zdrojích energií a jejich využívání. Cíleně se však věnujeme zejména podpoře středních škol a motivaci mládeže k dalšímu studiu," informoval Horák.

07Říj2013

Tým SAZE dává vzniknout nové tradici

Zdroj informací:

Mezinárodní strojírenský veletrh v Brně je nejvýznamnější průmyslový veletrh ve střední Evropě. Letošní ročník se koná od 7. do 11. října a zastoupeny jsou zde všechny klíčové oblasti strojírenského a elektrotechnického průmyslu. Letos své aktivity představí i malý výzkumný a projektový tým SAZE z VŠB-TUO.
SAZE je zkratkou pro Systémy Alternativních Zdrojů Energií. Tým pod vedením docenta Bohumila Horáka z Fakulty elektrotechniky a informatiky se problematikou měření a řízení alternativních zdrojů energií zabývá už od roku 2000.
„Vedle pedagogické činnosti vyvíjíme řadu aktivit směřovaných k informovanosti veřejnosti o alternativních a obnovitelných zdrojích energií a jejich využívání. Cíleně se však věnujeme podpoře středních škol a motivaci mládeže k dalšímu studiu“, říká Bohumil Horák.
Výzkumná a vývojová činnost je zaměřena převážně do oblastí solárních fotovoltaických systémů, geotermálních systémů, vodíkových technologií a systémů akumulace tepelné a elektrické energie. V posledních letech je týmem s velkou podporou komerčních subjektů a zároveň projektů z veřejných finančních zdrojů rozvíjen koncept elektromobility - pohonných jednotek elektromobilů a jejich infrastruktury.
Díky podpoře ze strany Automa a Asep je možno navštívit exhibiční výstavní stánky týmu v pavilonu „Z“ brněnského výstaviště od pondělí 7. do pátku 11. září Je možno si zde prohlédnout elektromobil KaipanVoltAge s prototypem nabíjecí stanice NS-A.
Vedle řady informačních posterů programu VŠB-TUO Zlepši si techniku se související tématikou měničů, akumulace energie, nanobrzdových materiálů a nanolaků se specifickými vlastnostmi je k vidění i studentský film o Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava.
Návštěvníci se zde mohou přihlásit do řady soutěží, které bude tým organizovat v nejbližším období. Z významných akcí je třeba zmínit alespoň soutěže Den robotů“, Napájeni Sluncem či Postav si svůj CNC stroj.

13Pro2012

Proběhl sedmý ročník Dne robotů na VŠB-TUO

Zdroj informací:

OSTRAVA - Ve středu 12. prosince proběhl v aule VŠB-TUO již sedmý ročník Dne robotů, který organizoval tým Prototypové laboratoře C112 CPIT. Tato aktivita je směrována zejména ke studentům středních technicky orientovaných škol s cílem zvýšit jejich motivaci k dalšímu studiu na vysoké škole. Letošního ročníku se zúčastnilo 48 soutěžících. Tým Prototypové laboratoře se m.j. zabývá výzkumem a vývojem autonomních robotických systémů a v rámci výukových programů uplatňuje své znalosti, zkušenosti a technologické zázemí i ve výuce na VŠB-TUO. Každoročně je pro studenty středních škol a v těsné spolupráci s vedením těchto škol organizována řada přednášek, workshopů a soutěží na nichž se mohou blíže seznámit s problematikou průmyslových, mobilních, servisních a jiných robotů, manipulátorů a autonomních systémů.

Den robotů je završením celoročního úsilí. Studenti pro tento den připravují své mobilní roboty, jejichž příprava jim zabrala v minulém období hodně času. Den robotů je soutěží, kdy musí mobilní robot sledující kontrastní vodicí čáru projet soutěžní trať v co nejkratším čase. Řada soutěžních robotů je často vybavena mikrokontrolery a sofistikovanými senzorickými a programovými systémy a umožňuje nejen velmi rychlý pohyb mobilního robotu po vodicí čáře, ale také její vyhledávání v případě, že došlo z nejrůznějších příčin k jejímu ztracení.

V roce 2012 se Dne robotů zúčastnilo 48 soutěžících. Byly otevřeny dvě soutěžní kategorie. Kategorie A – mobilní roboty bez mikrokontroleru a kategorie B – mobilní roboty s mikrokontrolerem. Vítězem středoškolské soutěže kategorie bez mikrokontroleru se stal student Michal Číhal ze střední školy v Hranicích na Moravě časem 31,93 sec. Vítězem středoškolské soutěže kategorie s mikrokontrolerem se stal student Patrik Szkandera ze střední školy v Bruntále časem 18,84 sec. Cena za „technickou invenci“ v tomto ročníku nebyla udělena.

Z ankety studentům vyplynulo, že jejich značná část má zájem o studium na VŠB-TUO v oblasti informatiky a programování (10) a studium elektroniky, mechatroniky a robotiky (12).

Dalo by se očekávat, že stroje jen s jednoduchým analogovým řízením (kategorie bez mikrokontroleru) budou v soutěžním klání „outsidery“. Jednoduchá konstrukce těchto robotů, spolehlivost funkce analogových elektromechanických systémů a tím i dostatek času na ladění vlastností mobilního robotu při sledování čáry vytvořily těsnou konkurenci sofistikovaným digitálním soupeřům.

Při soutěži bylo vidět řadu velmi zdařilých konstrukcí, využívajících pro sledování vodicí čáry technologie řízené programem mikrokontroleru. Řada středoškolských studentů je tak schopna demonstrovat své znalosti, zkušenosti a praktické dovednosti a své směřování k dalšímu studiu na vysoké škole.

Tým Prototypové laboratoře dlouhodobě spolupracuje se středními školami tím, že organizuje dlouhodobě řadu aktivit směřujících k prohloubení spolupráce a motivaci k dalšímu studiu. Díky těmto aktivitám je možno si mezi studenty vybírat nadané a talentované žáky a těm již v době jejich studia na střední škole nabídnout spolupráci na výzkumných projektech, práci formou stáží nebo odborných praxí v období letních prázdnin či témata ročníkových nebo maturitních prací.

Počet studentů s průměrnými znalostmi je řádově vyšší, i zde tým nadále směřuje své aktivity tak, aby bylo možno cíleně zvyšovat kvalitu středoškolských studentů, prohloubením spolupráce a motivace středoškolských učitelů.

Tým plánuje organizaci aktivit i v roce 2013. Kromě workshopů a seminářů na nichž si mohou studenti laboratorní podobu soutěžního stroje sestavit pod vedením pedagogů a techniků Prototypové laboratoře. Bude organizována řada soutěží ve spolupráci s jednotlivými středními školami. V březnu „Hranické robotování“ v Hranicích na Moravě, v červnu ve Zlíně, v září v Bruntále. Soutěžní cyklus bude završen ve čtvrtek 12. prosince 2013 již osmým ročníkem soutěže Den robotů na VŠB-TU Ostrava.

Z řady dalších aktivit připravovaných pro rok 2013 je možno již dnes jmenovat akce jako „Napájeni Sluncem“, „Postav si svůj solární kolektor“ nebo „Postav si svůj CNC stroj“. Informace o těchto aktivitách lze sledovat na http://napajenisluncem.vsb.cz nebo http://mpt2.vsb.cz.

12Bře2007

Napájeni sluncem

Zdroj informací:

Soutěže jsme se zúčastnili i my – studenti Masarykova gymnázia ve Vsetíně. Začátkem března 2006 jsme dostali od pořadatelů krabičku a v ní hromadu součástek. Z nich jsme měli vyrobit funkční model vozítka, napájeného energií vytvořenou v solárních panelech. Měli jsme na to skoro půl roku, ale znáte to – plno učení, k tomu zkoušky ve školním divadle – a najednou tu byl konec školního roku a součástky byly ještě pořád v krabici. Poslední týden jsme chtěli všechno napravit, ale jako studenti 1. ročníku jsme toho o elektrotechnických součástkách moc nevěděli – co je ten modrý váleček s drátky na koncích a k čemu bude vlastně sloužit? Zjistili jsme, že součástky ze stavebnice musíme připájet k plošnému spoji. To jsme ale nikdy nedělali, a tak se nám podařilo udělat z bodového spoje jednu velkou kaňku. Ale nevzdali jsme to. NA TRATI Ve středu 20. září 2006 se konala v Ostravě soutěž. Sjeli se zde studenti z celé republiky, přes 150 soutěžních družstev. Ve sportovní hale VŠ byly připraveny speciální dráhy. Sluneční paprsky nahrazovaly 500 W žárovky rozmístěné nad tratí. Úkolem bylo projet vozítkem co nejrychleji vzdálenost asi 180 cm. Ze dvou kol se počítal lepší čas. Naši školu reprezentovaly dva modely. První z nich, zvaný Festinalente (z latiny = spěchej pomalu), předvedl v obou kolech vyrovnaný výkon v čase okolo 1,5 sekundy. Druhému modelu se v prvním kole nepodařilo ani odstartovat. Neúspěch nás však neodradil, právě naopak. Vrhli jsme se do oprav a úprav – a vozítko začalo kupodivu fungovat. Ve druhém kole náš model projel trať v čase okolo 4,24 sekundy, čímž se zařadil do lepší poloviny. I když tento výkon bledl v porovnání s vítězným 1,01 sekundy, měli jsme z něj radost. Na závěr bylo vyhlášeno nejrychlejší a nejhezčí solární vozítko ve všech kategoriích. Naše Festinalente skončilo mezi 150 soutěžícími vehikly na nádherném 19. místě. Druhé vozítko si 34. místem vybojovalo čestné umístění ve vitríně fyzikální posluchárny. Nevyhráli jsme, nevadí. Příští rok se určitě zúčastníme znovu. Přidáte se k nám?

21Říj2005

Neuvěřitelných 3836 km na litr benzínu!

Zdroj informací:

Dojet co nejdál s co nejmenším množstvím pohonných hmot je snem, který se snaží uskutečnit vědci na celém světě. Nastupující generace vědců v tom dokonce mezinárodně soutěží. A padají i rekordy!Dojet co nejdál s co nejmenším množstvím pohonných hmot je snem, který se snaží uskutečnit vědci na celém světě. Nastupující generace vědců v tom dokonce mezinárodně soutěží. A padají i rekordy!
Kdyby Vám někdo řekl, že na litr benzínu dojede z České Republiky k moři do Chorvatska, věřili byste mu? A kdyby dokonce tvrdil, že dojede s litrem benzínu dvakrát tam a zpět? Určitě byste jej poslali na vyšetření k nejbližšímu psychiatrovi… A přece je to možné.
Maratón pro pokročilé
Nejvýznamnějším současným evropským vzdělávacím projektem, který je zaměřen na využití energií v dopravě, je Shell Eco-Marathon, mezinárodní soutěž, na níž výzkumné týmy studentů a pedagogů univerzit i středních škol z celé Evropy již 20 let dokazují, že nic není nemožné. Cílem projektu je rozhýbat mladé lidi, budoucí evropské techniky a inženýry, aby se zamysleli nad problémy současné a budoucí dopravy, využití energií a hledali lepší řešení z hlediska vlivu na životního prostředí. Díku projektu si pak mohou své nápady a koncepce na vlastní kůži vyzkoušet a posléze i změřit své síly a schopnosti s konkurencí. Během dvaceti ročníků se Shell Eco-Marathon stal skutečným experimentálním centrem. V praxi to pak probíhá tak, že během školního roku jednotlivé týmy studentů navrhnou a postaví vozidla, se kterými se pokusí ujet co nejdelší vzdálenost s minimem spotřebované energie. Na konci školního roku se pak tyto týmy vzájemně utkají v mezinárodní soutěži na závodním okruhu.
Z Paříže do Pekingu
O bouřlivém pokroku a užitečnosti takovéhoto soutěžení svědčí i to, že v roce 1985, kdy se ve Francii konal první ročník soutěže, byl rekordní výkon 680 km (Praha – Bratislava a zpět) na jeden litr benzínu, zatímco letošní vítěz, švýcarský tým z Ecole Polytechnique Federale z Zurichu už dosáhl nového světového rekordu s výkonem 3836 km, což znamená, že toto vozidlo by teoreticky dojelo z Paříže do Pekingu s méně než čtyřmi litry benzínu! Švýcaři tak překonali předchozí světový rekord 3794 km/l, který držel francouzský tým LPTI La Joliverie ze St. Sebastian-sur-Loire, pravidelný účastník této soutěže.
Na co se jezdí?
Na Shell eko-maratónu se můžete setkat s vozidly poháněnými benzínem, naftou, zkapalněným plynem nebo alternativními energiemi jako vodík, biomasa nebo solární energie… Aby se při takové soutěži závodníci mezi sebou nehádali o výsledky a bylo možné porovnat výkony vozidel s různými typy paliva, protože se tady v jezdí skutečně na kdeco, přepočítává se dosažený výkon podle hodnoty spalného tepla konkrétního paliva na spotřebu benzínu Shell Natural 95 oktanů. To znamená, že výkon vozidla poháněného například vodíkem nebo LPG (Liquified Petroleum Gas neboli propan-butan), je ve výsledcích uveden v kilometrech ujetých na litr benzínu. Nezávisle na použitém typu energie tak může být „Velká cena“ za celkové vítězství udělena spravedlivě vozidlu s nejmenší spotřebou energie.
V čem se soutěží?
Zúčastněné týmy středních škol, gymnázií, technických vysokých škol a univerzit mohou změřit své síly ve dvou kategoriích – v kategorii prototypů a urban-conceptů. Prototypy jsou zde vozidla s alespoň třemi koly, prakticky libovolného tvaru, u kterých se konstruktéři snaží dosáhnout co nejmenšího odporu vzduchu, co nejnižší váhy a co nejlepších jízdních vlastností. Naopak vozidla z kategorie urban-concept mají čtyři kola a svými vlastnostmi by se měla blížit vozům používaným v běžném provozu. Soutěžící v obou kategoriích mají za úkol ujet určenou vzdálenost (na trati ve francouzském Nogaru je to 7 okruhů, celkem zhruba 25km) průměrnou rychlostí nad 30 km/h. V cíli je jim pak změřena spotřeba a odborná porota spočítá, kolik kilometrů by s touto spotřebou vozidlo ujelo na jeden litr benzínu.
Letos i naše želízko v ohni
Letošní závod Shell eko-maratón se uskutečnil na závodním okruhu Nogaro na jihozápadě Francie. Soutěže se zúčastnilo 227 týmů z 18 zemí (z toho 2 neevropské), v jejichž technickém zázemí pracovalo více než 3000 evropských studentů. V závodě se utkala vozidla s benzínovým motorem (157), motorem na naftu (25), motorem na LPG (16), ale také vozidla využívající alternativní energie jako vodík, slunce, alkohol a biopaliva (29). Pro nás příjemným zjištěním bylo, že soutěže se letos poprvé zúčastnil i třináctičlenný český tým pedagogů a studentů z fakulty elektrotechniky a informatiky VŠB-Technické Univerzity Ostrava a navíc v technologicky velice náročné kategorii prototypů s vodíkovým pohonem. Další zajímavostí letošního ročníku je vedle nového světového rekordu i to, že nejvyšších příček v obou kategoriích dosáhla vozidla na vodíkový pohon.
Jak se umístili naší?
Naši se do mezinárodní soutěže v Nogaru přihlásili s ekologickým vozidlem na vodíkový pohon, přesněji řečeno vodík je zde použit k výrobě elektřiny jako palivový plyn. Je to vlastně první český vůz na vodík, i když jeho mechanická část byla vytvořena ve spolupráci s Technickou Univerzitou Košice. Ostraváci své vozidlo pojmenovali HydrogenIX. Při své premiérové účasti se HydrogenIX umístil na celkovém 29 místě s výkonem 946 km/l, přičemž v kategorii vozidel na vodíkový pohon obsadil báječné 4 místo. „Vzhledem k tomu, že budujeme laboratoř palivových článků, vidíme v závodě jedinečnou příležitost vyzkoušet si některé poznatky v praxi. Je to zároveň příležitost k motivaci studentů a k propagaci naší univerzity.“, řekl k účasti v soutěži vedoucí týmu Ing. Jiří Koziorek, PhD.
Hydrogen z Ostravy
Laboratorní koncept HydrogenIX, představený konstruktéry VŠB TU Ostrava na počátku roku 2005, je prvním elektromobilem v České republice, pracujícím na principu výroby elektrické energie přímo ve vozidle pomocí nízkoteplotního palivového článku s protonovou membránou. Pohon se stejnosměrným motorem dosahuje maximálního výkonu 200 W. Po úspěchu ve Francii pokračuje ostravský tým ve výzkumu vodíkových pohonů a kromě řady technických vylepšení svého prototypu HydrogenIX chystá i koncept vodíkového vozidla pro městský provoz.
Více se dozvíte:
http://hydrogenix.vsb.cz
www.joepr.cz
www.shell.cz
www.shelleco-marathon.com
Ve hře je vodík
V dnešní době se 90 % vodíku získává petrochemickými procesy. Vstupem je uhlovodíkové palivo a tepelná energie, výstupem čistý vodík, CO2 a další složky. Získávání vodíku tímto způsobem však nezajistí potřebné omezení skleníkových plynů. Vodík je ale možno získávat také jinými způsoby, při kterých nevznikají žádné nežádoucí látky – elektrolýzou vody. Tento způsob výroby vodíku lze chápat jako akumulátor energie. Protože se elektrická energie nedá skladovat, skladuje se zatím obvykle ve formě potenciální energie vody. Výrobou vodíku a jeho dalším spalováním by se dalo poměrně vhodně vyřešit i skladování elektrické energie.